Pravděpodobný prezidentský kandidát Michal Horáček v druhém díle rozhovoru hovoří o svém majetku, o tom, jak naložil s penězi z Fortuny nebo proč a na co sází. Dočtete se také o tom, proč hromadí majzlíky.

Pro Michala Horáčka, textaře a zakladatele sázkové kanceláře Fortuna, díky které pohádkově zbohatnul, jsou peníze prostředkem ke splnění snů.

“Finance jsou pro mě jen nástroj,” říká v druhé části rozhovoru. “Jsem jako sochař, který potřebuje ke svému vysněnému Davidovi majzlíky a kladívka. Ty peníze jsou majzlíky, bez nich nikdy neuděláte tu sochu.”

Podstatnou část svého majetku ale vložil do svěřenského fondu, aby byly k dispozici pro budoucí generace.

V rozhovoru se dočtete také o názoru Horáčka na tradiční kontroverzní otázky.

“V každém z nás je spousta závisti, křeče, úzkosti, ale stejně tak je v každém z nás spousta empatie a touhy,” uvádí. “Prezident má tu jedinečnou pozici, že může způsobit, aby to dobré v nás povstalo. Obávám se, že v posledních letech v nás povstalo to, co je špatné. A to se musí změnit nenásilným, trpělivým, empatickým, vstřícným způsobem.”

Stanice Říp

Není to Vaše povinnost, ale přesto se Vás zeptám, zda jste ochoten se mnou nyní cvičně vyplnit majetkové přiznání?

Je předepsáno, aby prezident podával majetkové přiznání? Je předepsáno, aby je podával kandidát na prezidenta? Nejsem ani jedním. Pokud bych byl, požádám o to své účetní, kteří to perfektně připraví. Podepíšu, předložím. Udělám to i v případě, že to předepsáno není, ale veřejnost o to projeví zájem. Pak už jen poznamenám, že jsem nikdy nic nezprivatizoval, nezůstal dlužen, nedostal jakoukoli dotaci z veřejných zdrojů. Jestli chcete mohl bych začít třeba svými auty, to je taková atraktivní záležitost. Používám firemní Audi z roku 2013. Osobně vlastním dodávku Mercedes 1996, vozíme tím pytle s hnojivem a harampádí na jihočeskou chalupu. Pak Maybach 2004 na dlouhé cesty a k tomu Jaguára 1995, kterým jezdím, když je Maybach v opravě

Proč máte tolik aut?

Protože bydlíme v Roudnici a musíme jezdit do Prahy. Kvůli tomu je to nezbytné.

Chodíte vůbec ještě pěšky?

Já chodím většinou pěšky, ale nechodím z Roudnice do Prahy.

Na naší schůzku jste přijel autem s řidičem. Jezdíte někdy MHD?

Jasně. Chcete ukázat, že mám v peněžence lístek na metro?

Proč jste nepřijel teď MHD?

Protože jsem přijel z Roudnice, tam vůbec ještě metro není, ale doufám, že jednou bude. Stanice Říp.

Inkasoval jste peníze z prodeje části podílu ve Fortuně, kolik to bylo?

Dostal jsem za prodej Fortuny čtvrtinu celkové částky, ale nebudu říkat, kolik. Týká se to i smluvních partnerů a jejich zájmu musím chránit, protože oni mi nedali právo, abych to zveřejnil.

Nejde to ale proti duchu transparentnosti, byla to přeci jenom zásadní událost ve vašem životě, tak by bylo dobré říci, kolik jste tímto krokem vydělal?

Zásadní? Z finančního hlediska asi ano. Jenže skutečně zásadní bylo, že jsem se potkal s Hapkou. Nebudu ale mluvit za partnery, když mi řekli, nemluv o tom. Ale je to zhruba tolik, kolik se říká (hovořilo se zhruba o 1-2 miliardách korun za celou firmu – pozn. red.)
Mé podnikatelské aktivity mnohem lépe než kdokoli jiný zhodnotili v případě prodeje Fortuny právníci, účetní a auditoři během procesu due diligence. Lépe proto, že zastupovali potenciální kupce, kteří jistě nechtěli kupovat něco, co by pro investory neslo nejen zjevná, ale ani skrytá rizika. Všichni konstatovali, že Fortuna byla vždy vedena průkazně a v mezích všech zákonů, pod což se podepsali.

Proč jste Fortunu tehdy prodal?

Protože jsem měl už dost peněz jako nástrojů. Přicházely navíc automaty, a to jsem nechtěl. Proti tomu jsem vždycky vystupoval. Nikdy bych děti neuhodil, ale kdyby hodily korunu do automatu, tak to bych je přes ruku asi pleskl.
V tomhle je ovšem trocha ironie: v roce 2003 jsme otevřeli investičně nákladný prostor v Praze U Nováků, bylo to obrovské. Přenášeli jsme tam dostihy, hlavně z Anglie, a sázelo se na ně. Ale půlka prostor byla prázdná, a tak kolegové přišli s přáním instalovat tam elektronickou ruletu. Na to Fortuna povolení neměla, a tak založila dceřinku nazvanou El Rancho. Kolegové přišli zas: dejme tam i automaty. To jsem zásadně nechtěl, tehdy se začal rodit prodej Fortuny. Trval skoro dva roky, uzavřel se v prosinci 2004. Součástí našeho vzájemného vyrovnání bylo, že jeden kolega si vzal to El Rancho, že tam budou i automaty. Žádal mě, abych mu tam nějaký čas zůstal ve statutárním orgánu. Musel jsem na to přistoupit, ačkoli jinak jsem s tím neměl už nic společného – prostě z dlouhodobého přátelství. Šlo, tuším, o několik měsíců. Nakonec sehnal někoho jiného, nebo to převedl pod jinou firmu, to už si teď přesně nevzpomínám. Nicméně jako cena za to, že se Fortuna prodala a automaty neprovozovala mi to přišlo bratelné. Jsem šťastnej, že ani noví vlastníci automaty nikdy neprovozovali.

Myslíte, že je potřeba ještě více regulovat hazard?

Myslím, že se teď už reguluje dost. To je v pořádku. Byli jsme tím zapleveleni, ale myslím, že se to postupně řeší.

Jak jste tedy naložil s penězi, které jste prodejem Fortuny získal?

Zřídil jsem svěřenský fond, který myslí na potomky, řeší jejich vztahy, řeší, aby na ně najednou až já umřu nespadl třeba milion dolarů. To by je úplně zničilo, protože by jim to vzalo motivaci se zlepšovat. Ale je dlouhodobě postaráno o to, aby se hradil provoz domu v Roudnici, aby měli to štěstí a luxus potomci, kteří se třeba ani ještě nenarodili, že kdyby je nedejbože postihla nějaká krutá nemoc, která se dá léčit za velké peníze, tak oni budou mít tu výhodu, že se jim z toho zaplatí léčba. Nebo když budou nadaní, že budou moci jet studovat do Harvardu, či když budou mít podnikatelský nápad, že jim to garantuje bezúročnou půjčku. Všechno, co jsem do fondu vložil, přestalo být mým majetkem. Fond řídí správce, a to podle pravidel, která jsem pro fond napsal. Teď už s tím nemohu nic dělat, a to je dobré.

Jaký máte tedy majetek?

Není snadné to spočítat, protože to, co jsem nevložil do svěřenského fondu, je dlouhodobě investováno do finančních instrumentů jakými jsou dluhopisy, fondy, případně, bohužel lecjaké akcie. Hodnota těch investic kolísá, někdy nejsou ani likvidní, jindy relativně ano. Na osobních a běžných účtech mám tuším 2 miliony. (Podle údajů z Katastru nemovitostí vlastní Michal Horáček pozemek a garáž v Roudnici nad Labem a chalupu s pozemky u Tábora v Jižních Čechách. Dům v Roudnici, ve kterém s rodinou žije, vlastní Horáčkem založený svěřenský fond FUTURA H TRUST – pozn. red.)

Předpokládám, že nemáte žádné dluhy ani hypotéky?

Ne.

Máte představu, jak člověk s takovým majetkem, může oslovit většinu lidí, která pobírá nižší než průměrný plat?

Nebudeme se charakterizovat podle majetku, to mě vždycky urazí. Já neznám žádné investiční bankéře, se kterými bych chodil na oběd. Já znám úplně obyčejné lidi. A znám i jejich příběhy, jejich starosti, protože právě o tom už třicet let píšu texty. A ty je oslovily, takže se oslovujeme navzájem.

Lidé Vás tak ale často vnímají. Přeci jenom byste byl odlišný kandidát, než třeba Miloš Zeman, který má byt v paneláku a o prázdninách plave na rybníku ve člunu

Ano, to jsem jiný, daleko chudší. Za mnou nestojí žádné nekonečné ruské či jaké peníze. Ostentativní plavání v nafukovacím člunu je jen šaškárna.

Sochař a majzlíky

Lidé mají často sen, že náhle zbohatnou. Vám se to stalo, v jeden okamžik jste získal velký objem peněz. Máte ještě nějaké sny, touhy, přání?

Finanční ne. Finance jsou pro mě jen nástroj. Já jsem jako sochař, který potřebuje k svému vysněnému Davidovi majzlíky a kladívka. Ty peníze jsou majzlíky, bez nich nikdy neuděláte tu sochu. Ale důležité je, zda chcete být sochař, nebo zda chcete skončit u toho, že budete hromadit majzlíky do konce života. I to je legitimní – budete mít nejvíc majzlíků v historii světa. Jestli ale chcete být sochař, tak si řeknete, mám sedm majzlíků, ty mi stačí a jdu dělat tu sochu.

Co je ta Vaše socha?

Můj život, který chci autenticky prožít. Pestře, abych za sebou něco zanechal, slušně vychované děti, dílo, písničky, knihy, inspirace Aby to byl pěkný život, jak to říká Kant: Chovejte se tak, aby to mohlo být vzorem pro ostatní lidi.

Máte ještě nějaký konkrétní plán, co ještě chcete vytvořit?

Mám obrovský cíl. Potřebuji konečně napsat album písní, které by žilo třeba dalších 100 let. Musíte mít velké sny. Musíte snít o moři, a budete mít rybník, když budete snít o rybníku, budete mít louži, když budete snít o louži, budete mít bláto. Tak já sním o moři, s nadějí, že budu mít ten rybník.

Bojíte se něčeho?

Samozřejmě. Nemoci své a svých blízkých, toho se bojím.

Jak vás přijali lidé v Roudnici?

Když se přestěhujete z Prahy, tak jste vždycky náplava. Ale už jsem tam 21 let, tak se to postupně oslabuje. Možná, že to budou tak vnímat nadosmrti, jako toho, kdo se přistěhoval, ale nikomu to nevyčítám.

V Roudnici jste prý dal peníze lidem v okolí, aby si nově omítli své domy. Napadá Vás, co hyzdí Česko, co byste chtěl v naší zemi jako prezident nově “omítnout”?

V Česku je problém. V každém z nás je spousta závisti, křeče, úzkosti, ale stejně tak je v každém z nás spousta empatie a touhy. Prezident má tu jedinečnou pozici, že může způsobit, aby to dobré v nás povstalo. Obávám se, že v posledních letech v nás povstalo to, co je špatné. A to se musí změnit nenásilným, trpělivým, empatickým, vstřícným způsobem. Lidé volili ing. Zemana proto, že nechtěli volit Karla Schwarzenberga. Až bude ten krám otevřený příště, bude to jinak.

Skutečný život

Pojďme k tradičním otázkám, které se kandidátům na prezidenty pokládají. Jste pro adopci dětí homosexuálními páry?

Já jsem katolík, mám s tím trochu problém. Víc než katolík jsem ale demokrat, takže nakonec se vždycky přikloním k co možná největší svobodě lidského konání. Jestliže nějací lidé cítí, že to potřebují, tak jim vyjděme vstříc. Nemyslím, že by to ostatní nějako ohrožovalo.

Jste pro zavedení trestu smrti?

Rozhodně ne.

Jste pro umožnění euthanázie?

Těžko se odpovídá. Sice zase jako katolík, ale řekl bych, že jo, ale samozřejmě za předpokladu, že Teď bych musel mluvit dlouze.

Jste praktikující katolík?

Všechny moje děti jsou pokřtěné. Znám liturgické obřady. Většinou ale chodím do kostela v Itálii, protože to je tak krásná mše, až srdce usedá. Tady srdce usedá, když se lidé na konci mše obrátí k sobě a popřejí si Pokoj s tebou. To už jinde nezažijete.
Ale moc nevěřím v církev. Výchovou a srdcem jsem katolík, rozumem – snad i pod vlivem Ladislava Hejdánka – jsem evangelík.

Měl jste svatbu v kostele?

Samozřejmě. Tu první, pochopitelně.

Jste ale rozvedený, co to pro Vás znamená?

Jak je to bolestné pro všechny zúčastněné, to ví každý, kdo tím prošel. A hlavně, je to příliš osobní a intimní, je to přes hranici, která odděluje veřejný a soukromý prostor. Prosím nejen vás, ale všechny novináře, aby to respektovali.

Dobrovolně nicméně řeknu, že moje první paní je znovu vdaná a že si myslím, že našla moc dobrého muže, s nímž je jí dobře. Společně jsme u nás v Roudnici kdysi zrekonstruovali dva domy, nějakých 200 metrů od sebe. Dnes bydlí v tom, který je tržně hodnotnější. Mezi těmi domy jsou zahrady, které jsme postupně koupili, takže k sobě přiléhají. Není mezi námi plot. Ani fyzicky, ani metaforicky. Jsme přátelé a oba milujeme své děti.

Třeba v USA ještě donedávna byla skutečnost, že je někdo rozvedený téměř diskvalifikující pro prezidentskou kandidaturu. Jak věřit někomu, kdo už jednou porušil daný slib ?

To je mi jedno, já v Americe nekandiduji. Ale jasně, takovému stanovisku nemůžu oponovat. Někdo si to tak může myslet, nebudu to vyvracet.

Jak byste někoho s takovým názorem chtěl přesvědčit, že Vám i přesto může věřit?

Nijak. Řekl bych: všichni jsme lidé, každý žijeme skutečný život a zažíváme různé věci. Tak se podívejte na sebe, jestli mě chcete soudit. Já lidi, jak už jsem předeslal, nesoudím. Váš případný soud vám ovšem neberu, je to na vás.

Zastávání názoru

Čtete ještě noviny?

Každý den. Odebírám dvoje – Mladou Frontu a Hospodářské noviny, některé časopisy a na internetu čtu. V New York Times jsou výborné editorialy.
Na rozdíl od prezidentů, kteří říkají, jaká je to žumpa, tak my v Česku podle mě máme řadu vynikajících novinářů na světové úrovni: Honzejk, Šídlo, Hrstková, Fischer, Tabery, Švehla, Wollner, Němeček, Třešňák je jich ještě řada, nechtěl bych někoho vynechat. Je tolik lidí, které si rád přečtu, komentátorů, kteří mi rozšiřují obzory a bez nichž bych byl ztracený, protože bych ve venkovním světě orientoval mnohem obtížněji. I ve srovnání s velmi vyspělým světem máme žurnalistiku, která je ve svých nejvyšších patrech kvalitní.

Cítíte z těch novin dopad oligarchizace?

Potenciální hrozba tu samozřejmě je, ale já osobně to zatím extra silně necítím. To neznamená, že bychom neměli být mimořádně citliví, to být musíme. Kvalitní média jsou nezbytným předpokladem fungující demokracie.

Sázíte ještě?

Samozřejmě. Teď jsem v lednu vsadil všechno, co mi byli ochotni vzít – asi sto tisíc, na to, že vyhraje Hillary Clinton. A každému jsem to doporučil.

Na co nejčastěji sázíte?

Na politiku nejradši.

Proč vlastně sázíte?

Pro mě to není hazard, pro mě je to zastávání názoru. V hospodě jsem jednou zažil spor o tom, co je zobrazené ve znělce Večerníčku a kvůli tomu se poprali. Já jsem si říkal, kdybyste se vsadili o stovku, tak se pak podíváte, jak to je a jste slušný lidi s názorem. Takhle jste normální blázni.

Já té motivaci nerozumím, asi je to tím, že nesázím. Ale proč někomu skrze sázku něco dokazovat? Silný názor můžu mít i bez toho

Názor, který prezentujete pouze slovy, ale nejste ochotna zastávat i tím, že kvůli němu vynaložíte něco, čeho si ceníte, třeba i peněz, pro mne není názorem. Jen dojmem. Dojmy mám rád, skutečné názory raději.

Autor článku: Eliška Hradilková Bártová
Zdroj: www.hlidacipes.org