Svěřenský fond a Andrej Babiš: Zbavil se premiér střetu zájmů?

Česká politika a společnost zažívají něco, na co zatím neexistuje precedens. Premiérem se stal muž, který do politiky přišel z byznysu a jemuž se v minulosti podařilo vybudovat silný koncern. Jeho firmy zároveň pobírají dotace od Evropské unie, a tak se konflikt zájmů jevil jako přirozený. Aby se Andrej Babiš střetu zájmů vyhnul, vyčlenil své firmy do svěřenského fondu. Připomeňme, že se tak stalo v roce 2017 poté, co začal platit zákon o střetu zájmů. Nadále se ale objevují argumenty, že tím premiér svůj střet zájmů nevyřešil, protože má nadále na své firmy vliv.

Ovládá Andrej Babiš Agrofert?

Když o Agrofertu Andrej Babiš hovoří v médiích, označuje ho za svoji bývalou firmu. Na střet zájmů českého premiéra ale upozorňuje Evropská komise, naposledy se tak stalo v jejím auditu. Vůči jejím předchozím předběžným závěrům se ohradily české úřady, které tvrdí, že Andrej Babiš své svěřenské fondy (a přes ně Agrofert) neovládá. Evropští auditoři ale tyto námitky neuznali a do České republiky v závěru roku 2019 doputovala zpráva s finálními závěry, podle nichž mohlo dokonce založení premiérových svěřenských fondů být v rozporu s českou legislativou.

Už dřívější závěry auditu, označované jako předběžné, které do České republiky zaslali bruselští auditoři, vyznívaly tak, že Andrej Babiš svěřenské fondy ovládá, tudíž má vliv i na svůj koncern Agrofert. V předběžné zprávě, kterou citovala některá česká média, stojí: „Pan Babiš ovládá dva svěřenské fondy a skrze tyto svěřenské fondy také ovládá skupinu Agrofert.“ České úřady se proti těmto předběžným závěrům ohradily, a to s odůvodněním, že český zákon o střetu zájmů zakazuje poskytování dotací firmám, v nichž má více než čtvrtinový podíl politik nebo „jím ovládaná osoba“. Právě tento termín může být při finálním rozhodování důležitý.

Zákon o střetu zájmů

Zákon o střetu zájmů, konkrétně paragraf 4c, říká: „Je zakázáno poskytnout dotaci obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti.“

Podle názoru evropských auditorů založil premiér Andrej Babiš svěřenský fond právě proto, aby se vyhnul konfliktu se zákonem, respektive s paragrafem 4c. České úřady ale Bruselu argumentovaly tím, že pojem „ovládaná osoba“ je možné uplatnit pouze na obchodní korporace.

Auditoři toto odmítli, a tak se zdá, že skutečně půjde o právní argumentaci, téměř o slovíčkaření. Podle auditorů mohou pouze fyzické osoby tvrdit, zda jsou, nebo nejsou ovládané. Právnická osoba nebo entita, bez ohledu na to, zda má, či nemá právní subjektivitu, musí být vždy z podstaty věci ovládaná, protože takové osoby či entity mohou jednat pouze z vůle fyzických osob, píše se v auditu, jehož části se objevily v médiích.

Podle auditorů pak fyzickou osobou, která oba svěřenské fondy Agrofertu ovládá, je Andrej Babiš. Ten podle auditorů může vykonávat dostatečně silný a rozhodující vliv ve svěřenských fondech, proto se podle nich paragraf 4c se na holding vztahuje.

Svěřenské fondy Andreje Babiše

Fond	AB private trust I	AB private trust II
Vlastní	90 % Agrofertu, SynBiol	10 % Agrofertu
Beneficient	Andrej Babiš	Andrej Babiš
Správce	Zbyněk Průša (předseda představenstva Agrofertu)	Alexej Bílek (člen představenstva Agrofertu)
Rada protektorů	Alexej Bílek, Monika Babišová (manželka), Václav Knotek (Babišův právní zástupce)	Zbyněk Průša, Monika Babišová, Václav Knotek

 

Evropské dotace pro Agrofert

Podívejme se na celou záležitost obecněji, z hlediska práva. Je pravděpodobné, že na konci celého procesu zvítězí ta strana, která předloží silnější právní argumenty. Celá kauza se přitom odehrává ve dvou rovinách.

Andrej Babiš začal být konfrontován s vlastnictvím Agrofertu poté, co začal v roce 2017 platit zákon o střetu zájmů. Tento zákon říká, že vysoce postavení funkcionáři, jako jsou poslanci, ministři radní nebo vedoucí úředníci, se mohou dostat do situace, kdy z rozhodují z pozice veřejné moci, na níž mají svůj osobní zájem. Typickým příkladem jsou třeba dotace nebo veřejné zakázky. Novela zákona přinesla zefektivnění kontrolního mechanismus a také nová pravidla. Podle zákona o střetu zájmů je funkcionář povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem může být třeba prospěch nebo majetková výhoda.

Agrofert patří k podnikům, které dlouhodobě čerpají dotace. Z konsolidované výroční zprávy, kterou holding zveřejnil v polovině roku 2019, vyplývá, že Agrofert v roce 2018 čerpal dotace ve výši téměř 1,8 miliardy korun. V roce 2017 to bylo ještě o 165 milionů více. Nejvíce peněz získal z dotací na přímých platbách, které jsou vypláceny podle zemědělské plochy nebo podle počtu zvířat. Přidělování dotací je přitom v kompetenci státu, jehož je Andrej Babiš čelním představitelem. Proto se hovoří o možném střetu zájmů.

Pomohly by blind trusty?

Vraťme se ale zpět k právu. Celý konflikt se točí a bude točit kolem právních argumentů. Prozatím panuje nejasný názor na to, zda svěřenské fondy v České republice umožňují skutečné odstínění původního vlastníka.

Je třeba dodat, že svěřenské fondy jsou běžným nástrojem, který se v západní Evropě, v USA i ve zbytku světa používá pro řešení konfliktů střetu zájmů, a to především u osob, které nastupují do státního úřadu nebo do veřejných funkcí. V takových případech ukládají své majetky a případně i firmy do takzvaných blind trustů neboli slepých svěřenských fondů.

To je běžná praxe v USA, kde se vyčlenění majetku děje automaticky, například před nástupem prezidenta do funkce. A společnost je na to již zvyklá, zatímco v českém prostředí chybí zvyklostní právu. Zatím svůj majetek do svěřenského fondu vyčlenil pouze jeden vysoce postavený státník, a tím je Andrej Babiš. Ten však blind trustu nevyužil, ačkoli mu to právníci navrhovali a Brusel doporučoval.

Potom je tu samotný právní pohled na svěřenské fondy a blind trusty v českém prostředí. Jedna skupina právníků zastává ten názor, že blind trusty není možné v českém právu zřídit, protože v občanském zákoníku, jenž svěřenské fondy upravuje, je zakotveno, že zakladatel má právo dohledu. To znamená, že má dvě významné kompetence – jmenovat správce a odvolávat správce a v podstatě tak dohlížet na fungování svěřenského fondu. Právě díky výsostnému postavení zakladatele, který může mít přímý i nepřímý vliv na svěřenský fond, není možné v českých podmínkách blind trust vytvořit.

Druhá skupina právníků ale zastává ten názor, že to možné je, pokud zakladatel sníží úroveň svých práv nad rámec toho, co říká zákon. Jinými slovy, omezí sebe a svůj vliv. Bylo by ale zajímavé sledovat, jak by například rozhodl soud, pokud by se zakladatel dožadoval svého práva a znovu chtěl svá práva nabýt.

Kdo je skutečný majitel svěřenského fondu?

Když možný střet zájmů Andreje Babiše analyzovalo ministerstvo spravedlnosti, došlo k jiným závěrům než Evropská komise. Uvedlo, že ke střetu zájmů nedochází. Důležitým argumentem je, kdo je identifikován jako skutečný majitel. V České republice legislativa říká, že majitelem je ten, kdo splňuje materiální definici, tedy osoba označená za skutečného nebo potenciálního majitele.

Na tomto místě je třeba připomenout, že Andrej Babiš u svých svěřenských fondů vystupuje jako zakladatel a zároveň jako obmyšlený (beneficient), tedy ten, který může mít z hospodaření fondů užitek, například zisk, a k němuž se v budoucnu může vyčleněný majetek opět vrátit. Podle právníků Evropské komise má Babiš jako obmyšlený stále zájem na tom, jak jeho někdejší firmy hospodaří, a je tak jako premiér ve střetu zájmů při rozhodování o evropských fondech.

Evropské právo (směrnice V. AML), které bude implementováno v roce 2020, říká, že skutečným majitelem svěřenského fondu je osoba zakladatele, správce, beneficienta i dohlížitele. V této oblasti je české a evropské právo v konfliktu. Proto v kauze Andreje Babiše, Agrofertu a svěřenských fondů půjde spíše o výklad zákonu, o sílu právních komentářů a argumentů.

Autor: Svěřenská správa - House of Trust